Milostný trojúhelník I.

11. ledna 2014 v 20:46 | Citronek |  Minulost
Stejně jako všechny vztahy, úlety a náhodná setkání vznikají zpočátku bez postraních úmyslů, ani tento životní příběh nebude výjimkou. Začátek byl nevinný, konec pocitově destruktivní. Vítejte ve světě lesbiček, ve světě kde také funguje lež, faleš, přetvářka a co víc - lesby moc dobře ví, kde to bolí nejvíc.
Úplně obyčejný školní den - září 2011. Seděla před školou s kamarádem, v očích vztek a smutek. Byla jiná, byla něčím zajímavá. Oslovení mi moc problémů nedělalo. Ze zvědavosti jsem zjistila co jí v té její malé kebuli tak trápí, šlo o kravinu, jak jsem časem poznala tak tenhle prcek řeší jen kraviny. Seznamte se - moje první dívčí láska Míša.
Čas plynul a z Míši se stala kamarádka, člověk do deště kterému můžu říci všechno. Když jsem jí doprovázela na vlak z Chomutova, dostaly jsme se k tématu lesbiček. Jako správná homofobka jsem vše zazdila. Přiznala se mi, že po holkách kouká a jedna se jí líbí. Nenapadlo mě to řešit, brala jsem jí jaká je, ale ať mě do toho netahá, byla jsem šťastně zadaná se svým klukem a vše bylo růžové, no jak se pak ukázalo tak růžové to zase nebylo, vyklubal se z něj idiot.
Začalo to v září, Míša stále básnila o jedné slečně, jmenovala se Mates. Zapamatujte si tohle jméno u Míši to nekončí. Nevím z jakého důvodu, ale postupem času kdy už s Matesem chodila jim to začalo po měsíci skřipat, Míša začala balit mě. Ze začátku obyčejná hra, ke konci moje zamotaná hlava a pochybnosti kdo jsem. Nechala jsem se balit, přišlo mi to neskutečné a nepoznané. Začala mě lákat představa jaké to je, být někdo jiný než kým jsem do teď.
13. srpen 2012. Datum jenž se mi vrylo do paměti a nikdy nedojde k zapomění. Míša byla pár dní po rozchodu a jako správná kamarádka jsem se rozhodla, že jí budu oporou, řeknu jí o Matesovi samé hnusné věci a uvedu Matese až na dno lidské společnosti, ještě níž než je kanalizace. Tak se přeci utěšuje ne? Kamarádům nakecáte jak jsou úžasný a protějšek největší hajzl, ono to sice nepomáhá, ale máte pocit, že jste obrovskou podporou a tak v tom pokračujete. Matese jsem v tu dobu vůbec neznala, paradoxně byla moje konkurence. V ten den jsem věděla, že Míšu miluju. Směšné? Nepřišlo mi.
Večer jsme trávili u jejího kamaráda na baráku nějaký kus za Obrnicemi, kousek od Chánova. Jinak je to úžasná poloha, rozhodně bych tam chtěla bydlet (sarkasmus). Grilovali jsme, povídali si, snažila jsem se jí být co nejblíž. Když mě krmila klobásou a opatlala mi celý obličej kečupem, normálně bych člověku asi řekla něco od plic, ale já byla v sedmým nebi z toho, že jí tu mám a že ten den trávím s ní. Jo a ještě s jejím kamarádem. Pili jsme pivo. Jedno, druhé, třetí. Mimochodem už jsem zmínila, že mi pivo nechutná? Nesnáším tu pachuť piva. Ale pro ní bych vypila v tu dobu sud. Přišel nápad hodit Míšu do bazénu, parádní nápad až na to, že provedení dopadlo tak, že jsem do bazénu zahučela jako první. Nakonec jsme tam ale skončili všichni. Již jsme byli v náladě a padlo rozhodnutí koukat na film. Převlékli jsme se do suchého oblečení a šli dovnitř domu. Film nás po chvíli přestal bavit, protože jsme řešily Matese. Ano Matese na té kouzelné sociální síti Facebook. Když konečně z Facebooku vypadla, byla Míša schopná se s námi bavit. Do placu přišla vodka a nápad jít ven koukat na hvězdičky. Nejdebilnější co člověk může udělat, jít večer koukat na hvězdičky. Rozložili jsme deky, vodka začla kolovat a všichni tři jsme byli vysmátí. Na mě mrkala hvězda a do dneška jsem přesvědčená, že se mnou prostě flirtovala! Smějící se Míši kamarád šel pro deky, protože madam byla strašná zima. V tu chvíli mě nenapadlo nic jiného než jí políbit. Zastavil se čas, zrychlil se mi tep. Tu chvíli si pamatuju a nikdy na ní nezapomenu. Přišel její kamarád, snažil se nás od sebe dostat, nechtělo se nám ani jedné. Nenapadlo mě nic jiného než ho políbit taky, no tak proč ne? Když úlet tak pořádnej. Míše se to ale nelíbilo a přitáhla si mě zase k sobě. Byl to nádhernej večer a za zavřenými dveřmi pokoje jejího kamaráda se mi otevřeli oči a došlo mi kým jsem. Dlouho sice trvalo si to přiznat, ale nakonec to hrdě přiznám, miluju holky!
Odpoledne jsme šli na vlak, jela jsem domů. Kdybych tenkrát věděla, že od té chvíle se mnou Míša nepromluví, nikdy bych neodjela. Čekal mě dlouhý boj ani ne tolik o Míšu, jako boj se mnou samotnou. Nevěděla jsem v tu chvíli co mám dělat, za kým jít. Vše mi připadalo divné, obyčejné. V hlavě jen Míša. Odjela jsem na chmel. Bylo to 12 dní práce, každý den 10 hodin na poli + mých zběsilých 48 hodin přesčas, abych neměla čas na ní myslet. Abych byla ve společnosti lidí, ale stejně mi hlava pobírala jen jí. Ruce plné šrámů, na duši šrámy a stále jsem nevěděla co se děje. Volala jsem jí, pokládala mi telefon. Šílená bezmoc. Přišla místní dočesná, opila jsem se, poprvé v životě tak, že si plno věcí nepamatuju, bohužel jí jsem si pamatovala pořád. Klopila jsem do sebe jednoho panáka za druhým bez ohledu na jeho obsah.
Pokud dám všechny fakta dohromady. Já chtěla Míšu, Míša chtěla Matese a postupem času se dozvíte, že Mates chtěla mě. Takhle vše začalo, bolestí a smutkem, přesto však láskou ač neopětovanou. Míša je teď dobrá kamarádka, nad tímhle se zasmějeme, ale věřte - v tu dobu mi do smíchu nebylo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama