Soudní spor

8. ledna 2014 v 19:43 | Citronek |  Přítomnost
Tak přemýšlím o co je fyzická bolest větší než-li ta psychická. Sedím ve vlaku, mám absťák na muziku, neboť se mi včera večer rozhodl mobil ke stávce. Přeji si, abych stávkovala taky, nebo alespoň moje mysl. Nevím ani kolik je hodin, bez mobilu jsem úplně mimo dění. Potřebuji utéct z reality, z místa kde mě před pár minutami poštvali proti vlastnímu otci. Bylo okolo dvanácké hodiny, když to skončilo. Cítím se jako zvíře, hyena.
Několikrát si řeknu větu, že to není tak zlé, ale do mysli se dostane jen pravý opak. Vypnu a odříznu se od světa, uzavřu se do sebe a zešílím. Zešílím z představy, že mě nutitli okolnosti ublížit jednomu z rodičů. Nikoli fyzicky, ale psychicky.
Soudní spor, jenž skončil po hodinové debatě smírem, neboť jsem otce dotlačila ke zdi. Je mi k zblití. Nechápete proč? Je snadné tvářit se jako neviňátko, plno lidí vám to sežere i s navijákem. Těžké je pak pohlédnout do tváře člověku, který vám dal život.
Dá se říci, že jsem vyhrála. Ale co je odměnou za vítězství? Hořká pachuť panáčkování v místnosti s cizí osobou, jenž neopoměla poznámku s cinickým úsměvem na výsledek mé maturitní zkoušky. Paráda!
A víš co světe?! Jsi do hajzlu! Mám vztek na to, že opět dělám blbečka a skáču jak kdo píská! A ještě jeden vzkaz: "To co miluji, toho se nevzdám.. Půjdu i přes mrtvoly!". NASRAT!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama