Staré kolejiště

2. března 2014 v 23:49 | Citronek |  Přítomnost
Zvuk přijíždějcího vlaku na téměř opuštěném vlakovém nádraží. Čekám a vlastně ani nevím na co. Možná doufám, že se dostaví pocit, který mi dodá sílu a směr, kterým se v životě dát. Energii, jenž budu moci čerpat z pouhého okamžiku. Vztek, naděje, lítost nebo radost, jakýkoli impuls který by mi vlil do žil velký kus života, který by měl smysl a něco znamenal. Opouštím nádraží bez pocitů, s pouhou prázdnotou v duši. Kolem projíždí auta, padá na mne tma. Ztísnění cítím už i ve volném okolí. Nevím kudy dál, bloudím, hledám snad sebe?
Zastavuji se na mostě, podemnou jsou staré opuštěné koleje. Již roky tudy neprojel jediný vlak. Jsou tu zbytečné, avšak kolik lidí se již po těchto kolejích prošlo? Kolik z nich se na ně posadilo a hledalo zde je samotné? Jistě se na ně posadil nejeden člověk, doufající v projíždějící vlak. Třeba právě v tu chvíli, kdy uslyšeli zvuky vlaku z nedalekého nádraží našli sami sebe. Stačí mi pohled na kolejiště, na jejich okolí zarostlé vysokými křovisky. Na zdech mostu graffity, jenž tu též zanechala osoba, která se tak snaží vyjádřit svůj názor, své vnitřní já. Možná se jen hledám, možná stojím na vlastním rozcestí života a nevím kterou cestou se vydat. Jedno vím ale jistě, bojím se udělat chybu. Zklamat své okolí není směr, kterým se odeberu. Najednou mi dokází kudy jít. Volba těžká v přítomnosti, avšak do budoucna to nejjednodušší. Chci jediné, vidět úsměv své rodiny, milované osoby, přátel a lidí ve svém okolí, kteří nademnou nezlomili hůl.
Nyní se usmívám i já, staré koleje ačkoli mlčí, toho pověděli více než museli. Opět tak udávají směr. Odcházím. Má duše je opět naplněna energií, nadějí a silou, jenž pramení právě z naděje na lepší zítřek.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Somebody Somebody | 16. dubna 2014 v 16:10 | Reagovat

Znám ten pocit :-/ Ale krásně napsané! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama