Poslední sbohem

5. dubna 2014 v 17:53 | Citronek |  Přítomnost
Byla krásná, chytrá a úplně jiná. Svými pohledy a slovy si mne dokázala omotat kolem prstu. První láska, první rozbušení srdce při pohledu na ní. Z přátelství se vyvinul cit nepostatelna. Cit, jenž dokázal tolik ublížit, když své "sbohem" řekla poprvé. Život se mi obrátil v základech, odešli s ním plány a skutečnosti, společně s lidskou silou a nadějí. Nebyla to fyzická bolest, avšak o to hlubší byla touha pociťovat bolest těla než-li duše. Citová dýka zaražena hluboko do mého nitra, kterou jsi mohla vytáhnout jen ty a tak zhojit veškerá rány, které jsi mi zasadila. Věděla jsi, že stačí jediné slovo a opět budu čímkoli budeš chtít.
Příšel den, kdy se na všechnu bolest zapomělo. Se zapoměním odcházela i láska, neboť se z tebe stala osoba, kterou dodnes nepoznávám. Člověk, který pochopil, že manipulací dokáže mnohé a že ideální loutkou bude právě ten, pro koho jsi tolik znamenala. Probdělé noci a hledání chyb v mé osobě, dlouhou tobu tak končili mé prázdné dny. Přicházela jsi s problémy a řešily jsme je společně, dokud ti nedošlo, že já nejsem ta osoba se kterou toto chceš řešit. Lekla jsi se? Změnila jsi se.
Z lásky se opět stalo přátelství, avšak mnohem křehčí než sis uvědomovala. Lámala jsi ho kousek po kousku a pouhým slovem jsi vše lepila zpět. Vždy jsi kopla a nechala mne dát se bez tvé pomoci opět dohromady. Ty jsi nepotřebovala moje přátelství, chtěla jsi jen někoho ovládat. Přátelství z mé strany začlo ochabovat a chladnout s každou tvou lží a přibarvením skutečnosti. Každý tvůj falešný pohled a prosba o pomoc ve mne už vyvolávala jen vztek. Udělala jsi znovu tlustou čáru a postupem času možná opět budeš hledat útočiště. Neubližuješ jen mne, hledáš si další své loutky, ale stárneš a tvé herecké schopnosti s tebou. Až se opět zeptáš jestli si za tuto situaci můžeš jen ty sama. Neodpovím ti kladně, avšak ani negativně. Již ti neodpovím na jedinou z tvých otázek, nebudu ti odrazem ode dna, ani člověkem, jenž se tě zastával a bránil, když ti docházely síly.
Od lásky k nenávisti je tenká čára. Od přátelství k nezájmu ještě tenčí. Ublížila jsi, zklamala. Několikrát. Chybovat je lidské, odpouštět božské. Nejsem Bůh, ani hlupák, jenž ti bude dokonce života odpouštět, kdykoli opět utečeš ve chvíli, kdy tvé přátelství potřebuji. Buď tedy jednou z davu. Ta neviditelná a svým životem pro mne již nezajímavá. Sbohem....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama