Život snem

15. dubna 2014 v 0:15 | Citronek |  Přítomnost
Zastavilo se mi srdce ve chvíli, kdy jsi na mne poprvé promluvila. Nevím co jsi chtěla, ale tvůj úsměv mne dokonale odzbrojil. Vím tvé jméno má platonická lásko. Tolik roztomilá, když se mi díváš do očí a přitom rozpačitě lapáš po myšlenkách co máš právě udělat. Uhýbáš pohledem, tak proč se mi zdá, že přejíždíš po mém úsměvu? Proč mám na rtech úsměv, když sedíš tak blízko mne? Hledám s tebou oční kontakt a přeji si zmrazit čas. Srdce mi buší a obrovský průšvih tuší. Snažím se, aby jsi nic nepoznala. Projevuji nezájem, ale nad tvým bláznivým lapáním po činech, nemůžu nereagovat. Opakuješ mi několik pokynů stále dokola a možná i doufáš, že je nechápu. Bláhově si snad v koutku duše nalhávám, že ten úsměv na tvé tváří vykouzlíš vždy jen pro mne. Tvé oči nelze snad slovy popsat.
Lásko počkej! Nedýchám. Mé srdce nebije. Čas neběží. Po těle mi běží mráz až do místa na které si položila svou ruku. Sleduji tvůj pohled, čtu v tvých očích příběh. Jako by jsi mi otevřela knihu s kapitolou tvého života a řekla "Čti!". Necháváš mne pročítat tvé činy, vzpomínky a provázíš mne svou minulostí. Držíš mojí ruku velmi pevně. Prošlapávám stejnou cestu, kterou sis musela projít sama. Necháváš působit všechny tvé strasti na moje myšlenky. Trápíš se? Chci se trápit s tebou. Raduješ se? Dovol mi tvou radost sdílet společně s tebou. Vidím toho tolik, nevyznám se v tobě. Říkáš, že máme celý život, abychom spojily své cesty a dosáhly společně cíle. Budeš mi oporou? Nepustím tě.
Stojíš a rozhlížíš se. Nechápu co se děje. Usmíváš se, tak nezvykle. Ztrácíš se mi a vzdaluješ se. Říkáš dokola jen jediné "Otevři oči a žij!". Na tváři cítím něčí dlaň. Ze strachu velmi pomalu otevírám znovu oči. Jsi to ty, tvá ruka je na mé tváři a znovu vidím tvůj sladký úsměv. Je ráno, byla jsi můj sen? A já to teď žiji! Nevzdálila jsi se, stala jsi se jen mou relitou. Kýmsi dokonalým, avšak neovladatelným. Emoce se střídají, srdce buší, plícemi se znovu prohání vzduch. Jsi mi důvodem k žití. Sním o tobě a žiji svůj sen. Teď vím, že ať jsem kdekoli, nosím tě vždy sebou. V srdci již není místo, neboť v něm nosím tebe. Nikoli lásku platonickou, ale pravou a čistou. Takovou, kterou někteří za celý život nepoznají, takovou která mi dává příležitost poznat sebe. Lásku nefalšovanou a procítěnou, žitou i snovou. Lásku pravou, jenž cítit mohu jen k tobě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leniisek Leniisek | 15. dubna 2014 v 0:27 | Reagovat

Krásně napsané! Opravdu jde vidět jak tu lásku vůči té slečně cítíš. Takovou lásku asi hledá každý. Přeju hodně štěstí! Jinak moc krásně píšeš! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama