Stalo se

17. května 2014 v 20:30 | Citronek |  Vaše témata
Vzpomínka. Dívám se zpět 14 let. Vše bylo jinak. Mezi námi bylo ještě mnoho milovaných lidí. Slýchávat o světě dospělých bylo dobrodružstvím, stejně tak jako jakákoli fantazie a výplod mé mysli. Nebylo tu tolik věcí, událostí a život plynul jinak, bezstarostněji - řekla bych. Rozhodování se mezi hračkami, barvou pastelky nebo výběrem hry bylo nejtěžší na celém dni. Nyní se rozhoduji při každé příležitosti a vím, že cokoli udělám ovlivní mnohé, i když se to na první pohled nezdá.
Hraní si ve školce, na vše jsme byli dva. Proto bylo vše o tolik lehčí, nebot mne mou cestou života vedl opravdový přítel. Od hradu z písku, obrovského kornoutu sladkostí, až po den otevřených dveří tu stále byl se mnou. Od malička. Odřená kolena, pády ze stromů, ztracené hračky, nezapomínám. Možná je vše poznamenané tragédií, jenž nás potkala. Zcela jistě to byly nejcennější vzpomínky, nebot v nich byl on.
Šnečci. Oddíl ve školce, nejkrásnější období života. Neuměli jsme číst, psát, počítat a bylo nám krásně. Již tenkrát jsme totiž věděli co znamená slovo přátelství, věděli jsme, že jsme tu jeden pro druhého navždy. Bohužel, naše "navždy" přišlo až moc brzy a já dodnes vzpomínám na chvíle, kdy jsme byli malý. První jízdy na kole, šplhání do oken, házení bahna sousedům na balkon, což nám přivodilo dalších nespočet průšvihů, ale vždy končili stejně - naší radostí, rozhořčení rodičů a domácím věžením. Ale zpětně můžu s klidem říci, nelituji ničeho, nebot moje dětství bylo užito naplno a s tím nejlepším kamarádem, kterého si člověk může přát.
Vzpomínám na tebe kamaráde, navždy v srdci. Od plen až do školní uniformy. RIP Luke..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama