Únava

9. července 2014 v 21:49 | Citronek |  Přítomnost
Půlnoc. Oční víčka těžknou, v místnosti je téměr nedýchatelno. Lapáš po dechu, dostáváš vzpomínky a přemýšlíš co se bude tento den dít. Opět se probudíš a začne každodenní rutina, která tě dovádí k šílenství. Pozastavuješ se snad už jen nad všemi životními překážkami, které ačkoli ti znepříjemňují život, alespoň zpestří tvé nudné dny. U postele sklenka vody, jenž zchladí tvé vyprachlé hrdlo. Všude je ticho, v tvé vlastní mysli se o slovo hlásí několik vnitřních hlasů, které působí poněkud zmateně. Na vše se objevuje několik řešení, ačkoli je více než možné, že ani jedno není správné.
Blázníš. Nahláváš si, že dokážeš všechno zvládnout sám. Přeješ si tolik spasit svět, že přicházíš o vlastní rozum. Slyšíš zvuk tikajících hodin, nervozita opět funguje. Člověče, Ty máš strach! Nezvládáš to a bojíš se vše přiznat. Sotva usneš, hned musíš vstát a žít, jít životem a řešit veškeré překážky, které jsou ti osudem nachystány. Schováváš svůj obličej do dlaní a modlíš se v zázraky, jenž se nikdy neodehrají. Přesto všechno nepropadáš bezmoci. Sděl mi tedy, kde bereš sílu, každé ráno vstát? Celé noci nespíš a ve dne se nezastavíš. Energie z tebe srší, snad neunikáš do podsvětí. Uzavráš smlouvu s ďáblem a tvojíš si vlastní realitu?
Nikdo ti nemá nic za zlé. Přeješ si najít slova útěchy a vidinu světlé budoucnosti, tak z toho vše čerpáš? Doufání v lepší zítřky, jak komické. Mnozí již tuto situaci vyřešili jinak, zaplatili krví a jejich jizvy jim toto budou navždy připomínat. Jejich slabost, strach a hlavně vzdaní se vlastní hrdosti. Nečekáš obdiv, přitom se zpovídáš mezi řádky a tiše doufáš v nalezení spříznené duše. Hledáš-li najdeš, zde však je opět ta stejná otázka času jako každé ráno. A teď již odejdi, zavři svá víčka a hledej klid. Až se probudíš, vše bude možná trochu jinak...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama