Egoismus na bodu mrazu

22. prosince 2014 v 19:55 | Citronek |  Vaše témata
Spočítej všechny hvědy na nebi, napiš její jméno na každou zeď na světě, pak si možná uvědomíš jak stupidní je myšlenka v tvé hlavě. Nechal jsi plynout čas a odejít vzpomínky. Odešli lidé, city a vzpomínky se uložily hluboko v paměti. Najednou jsi narazil na jednu zprávu a začala hrát její píseň, ta která ti jí připomíná. Její úsměv, vůni, gesta a pohledy. Zmatení.
Tolik jsi se rval s vlastním srdcem, nechtěl jsi otvírat minulost. Proč jsi to tedy udělal? Třebaže ti šlo jen o to jí vidět, v hloubi duše jsi věděl, že tu chybu uděláš. Přesto všechno jsi do poslední chvíle doufal v to, že odoláš - šel jsi.
Sotva se vaše pohledy střetly, vzpomínky vyplynuly na povrch - ztratil jsi sám sebe. Posadil ses vedle ní a s úsměvem konstatoval sarkasticky degradující poznámku. Nevnímal jsi co říká, ozvalo se něco dlouho nepoznaného, nezvládl jsi držet v sobě myšlenky a rozum, vše bylo jen o ní a o jejím úsměvu na který ses nedokázal ani pořádně podívat. Tolik sis přál si ho vrýt do hlavy, ale i toho jsi se bál. Na co si hraješ? Velký chlapec, který má mnohé jen pořádně neví co chce.
V ten večer ti to došlo. Došlo ti, že jsi ztracený ve vlastním světě, že máš strach jí opět ztratit, ale ještě víc se bojíš vpustit si jí znovu do života. Stojíš na rozcestí a ona už je míle daleko. Nevíš jestli čeká, možná v to doufáš, ale sám sobě přiznáváš, že kráčí po boku někoho jiného. Večer utíkal rychleji než by sis přál, tolik si jí toho chtěl říci, ale nedostal si ze sebe jediné slovo. Možná právě proto jsi chtěl, aby za tebe mluvili činy než-li slova. Odvahu si našel, ale vložil do nejvíc absurdního činu. Pusa na dobrou noc? Co jsi čekal? Že ti padne do náručí? Nepřemýšlíš! Vyděsil jsi sám sebe. Teď nepoznáváš vlastní charakter. Máš vůbec ještě nějaký?
Hraješ hru, ale pravidla určuje dávno někdo jiný. Sedíš a myslíš na ní, chybí ti. Je pryč, čte tyhle řádky a možná se usmívá, protože ví, že jí máš v hlavě. Tolik jsi se držel dál, aby jsi nebyl v této pozici. V pozici kdy píšeš slova, ale do očí nedokážeš říci jediné slovo. Ztratil jsi ji, ale Ty jsi jí vlastně ani nikdy neměl...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. K. | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 20:28 | Reagovat

Úžasný! Už dlouho jsme na blogu nečetla něco, co by mě tak moc dostalo do kolen. Vážně super! Myslím, že se asi stávám pravidelným návštěvníkem tvého blogu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama