Vstup zpět

22. února 2015 v 23:15 | Citronek |  Vaše témata
Zaklepej. Ohrň rukávy od tvé košile a otevři dveře vlastní minulosti. Tak snadno se vše říká, když držíš skleničku burbonu a posloucháš tu nicotnou melodii depresivních písniček, které tě dohání k duševnímu zoufalství - miluješ to viď? Miluješ trápení a zamykání dveří od vlastní minulosti. Vím to, je to strach před čím tolik utíkáš?
Chytni mne za ruku a pojďme je spolu znovu otevřít, ukaž světu svůj strach. Ukaž, že i Ty jsi člověk, který je zranitelný víc než si kdokoli dokáže u tebe přiznat. Hořce smáčíš rty v alkoholu a trpce jej polykáš. Nehraj divadlo, zde jsou herci jen tvé vlastní myšlenky - zloduchem je v tomto dramatu jen tvé popírané Já. Kolik máš těch dveří? Jedny, dvoje nebo jich je snad takový nespočet? Proč se tolik bojíš vzít klíč a nahlédnout opět do tvé minulosti? To jsi byl pro tebe tolik odporným člověkem? Ne?! Je to tedy strach, strach z toho, že nedokážeš ve správnou chvíli zareagovat jinak. Odkládáš řešení problému?
Otevři ty dveře a řekni co vidíš? Co tě tolik utápí, že se dokážeš změnit v jediném okamžiku? Vracíš se deset měsíců zpět a špitáš cosi o štěstí, držíš někoho za ruku a tvé srdce bije ve stejném rytmu - to u tebe neznám, kdo je to? Přiznáváš štěstí? Přiznáváš světu lásku k jiné osobě? Opravdu tento pocit před sebou teď zamykáš a nechceš o něm slyšet? Uzavíráš své srdce, protože nedokážeš překonat takovou věc? Jistě. Ukazuješ mi tvojí chybu, kterou lituješ stále dokola. Proč si jí tedy udělal? Ctižádost říkáš a přitom se díváš na dno prázdné sklenice, tolik prahneš po tom vztek utopit v alkoholu, ale nesmíš! Rozumíš?! Proč si nebojoval o lásku, kterou mi ukazuješ? Že se změnila? Přesto ji miluješ pořád, vidíš ti to na očích jak se na ní díváš. Vidím jak moc si přeješ, aby tě slyšela, když říkáš jak moc tě mrzí, že je pryč. Co ta slza v oku? Srabe! Hraješ si na to co nejsi. Hraješ hru, že vše již smetl čas a přitom máš strach, který tě svírá a ovládá celý tvůj život. Přeješ si být s ní? Miluješ jí? Bojovat přesto nedokážeš. Říkáš, že ta kterou jsi milovat již pro tebe zemřela - proč? Co je jinak?
Usedáš do křesla a díváš se vzhůru a velmi stroze jen odpovídáš, že zmizela důvěra. Ano, to je základ všeho. Ztratil jsi důvěru k milované osobě a tak zamykáš první dveře. Co je za těmi dalšími? Smrt? Je až paradoxní jak moc tě shazuje na dno strach, že přijdeš o vlastní život, ještě před několika měsíci jsi tvrdil, že ona je tvůj život, co mi na to řekneš? Tvá duše zemřela? Nejsi stroj chlapče. Jen Ty dokážeš své srdce opět otevřít, tak proč to neuděláš? Nechceš milovat? Nechceš opět své věnovat někomu, kdo si ho opravdu zaslouží? Tak tedy dál seď v křesle a hraj si na to kým nejsi. Tvař se dál jako šťastný člověk, ale řeknu ti co už dávno víš - bez lásky jsi jako bez života, bez ní jako by jsi nežil. Prohrál jsi a to jsi ani nebojoval. Včas si zjistil, že je správná doba na ústup. Trápení ale jen tak neustoupí, držím ti palce chlapče, budeš s tím bojovat ještě hodně dlouho...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama