Březen 2015

Seznamte se - Max

21. března 2015 v 4:32 | Citronek
... Chtěla začít znovu. Zapomenout na minulost a tvořit novou budoucnost. Udělala za vším tlustou čáru a vydala se tak vstříc novému osudu. Nová osobnost a pozitivní myšlení z ní vyzařovalo na dálku. Byla přesvědčena, co nyní od života chce. Nikdy by však nečekala, co se v následujících dnech událo. Poznala lásku a vše kolem ní, projevy a pocity, které má v okamžiku, kdy je se správnou osobou. Nyní jí však do života vstoupil muž. Jmenoval se Max. Rozuměli si spolu jako výborní přátelé, doplňovali se a dokázali se smát sebehloupějšímu žertu. S ním se jí dařilo zapomínat na vše.
Začínala jsi uvědomovat, že jejich přátelství jí začíná přerůstat přes hlavu. I ona jemu však nebyla lhostejná. Sarah Maxovi dlouhé hodiny vyprávěla o Olivii a on jen napjatě poslouchal její slova. Když se jí hnaly slzy do očí, objal ji a mlčel. Udělal právě to, co Sarah tolik potřebovala. Cítit, že jí někdo po tak dlouhé době rozumí a je jí oporou. S Maxem dokázala sedět dlouhé hodiny a být duchem nepřítomna. Sledovat film a házet popkorn po celé pohovce, smát se napjatým okamžikům ve filmu a cítit se opět šťastná.
Jistě, na Olivii nezapomněla. Je její přítelkyní, i když je to velmi komplikované. Je ráda za každou chvilku, kdy jsou spolu. Ví však, že obě musí jít jinou cestou, aby se alespoň párkrát jejich cesty spojily a ona s ní mohla pár životních okamžiků sdílet. Milovala jí, díky Maxovi jí však dochází, že tento cit pomalu odchází a zůstává zde přátelství, které možná bude mít pro obě daleko větší cenu, než vztah, který jim nikdy nebyl přán a nebyly schopny za něj společně bojovat.

Sarah by si nikdy nepomyslela, že dokáže najít pochopení u muže. Když spolu propletli své ruce a podívali se navzájem do očí, byl v nich vidět život, radost a jiskření budoucnosti. Avšak nic není tak jednoduché, jak se zdá. Sarah odmítá k sobě kohokoli k sobě opět připustit blíže. Je za Maxe ráda, ale ten bude mít vše o dost složitější. Bude muset dokázat, že obstojí problémy, které kolem nich budou vznikat a že neuteče při prvním problému. Dokáže-li být pro Sarah tou správnou oporou, kterou tolik potřebuje, může mezi nimi vznikat pomalu pouto, které bylo mezi Sarah a Olivií. Vše však záleží na tom, jak se Max k této situaci postaví.

Na přístrojích

9. března 2015 v 21:25 | Citronek |  Sarah a Olivie
... Ticho se rozléhalo po celé místnosti. Každou třetí vteřinu se ozvalo jen hlasité pípnutí nemocničního přístoje. Sarah se probrala po pádu ze svého motocyklu. Hlavu měla jako střep, tělo sedřené do hlubokých ran, které intenzivně pulsovaly bolest do jejího podvědomí. Matně vzpomínala co se stalo. Vysoká rychlost, slzy v očích a hlavou se jí honily jen vzpomínky na Olivii. "Jistě Olívie, co asi teď zrovna dělá?" pomyslela si Sarah a natahovala svou ruku po mobilním telefonu. Nebyla na něm jediná zpráva od kohokoli.
Sarah milovala jízku na motocyklu, jen v ten moment se cítila svobodná a vzpomínky jí tolik nesužovali tak jako během dne. Potřebovala cítit ten adrenalin, ten pocit kdy pokouší vlastní život. Až teď na to doplatila. Nyní cítila v každé své končetině tupou bolest při každém mírném pohybu. Neopatrně škubla rukou, když odhazovala svůj telefon, rána na jejím zápěstí praskla a obvaz se začal zalévat krví. Mystifikoval jí ten pohled, ale věděla, že takhle to skončit nesmí. Do pokoje ihned přiběhla sestra a začala ránu ošetřovat. Sarah jí s velkým zájemem pozorovala. Líbila se jí. Potkat jí v jinou dobu a jinou situaci, jistě by s ní začala flirtovat. Nyní je už poučena. Ví, že žádná není pravá. Ví, že lásku znovu poznat nechce, neboť bolest, kterou sebou přináší byla přeci jen silnější než pád z motocyklu.
Sarah začala vzpomínat na celou situaci, na svůj pád i na to jak dlouho byla mimo vědomí. První věc kterou se chystá udělat až ji pustí z nemocničního lůžka je další jízda. Ani tento pád pro ni nebyl dostatečným ponaučením. Miluje to. Miluje adrenalin snad více než Olivii. Nikdy to však nedokázala přiznat sama sobě. Opravdu existuje něco, co bude mít vždy před ní přednost. Chtěla mít svou kariéru a sahat vysoko na hvězdy a nikdy nepoznat pád. V lásce se však propadla více než hluboko, právě to jí dalo sílu ke startu její kariéry. Každý den, kdy vstává ze své postele má chuť zdokonalit se.
Teď leží v prázdném pokoji a dívá se z okna na oblohu. Hledá odpovědi na své otázky, nebo naději, že jednou až se probudí bude vedle ní ležet člověk ke kterému bude cítit to co kdysi k Olivii. Jen vše bude opětované a bude mezi nimi důvěra, pravda a oči budou mít jen jedna pro druhou. Zatím však jen usíná pod vlivem sedativ a odevzdává se své bolesti.

Konferenční místnost

5. března 2015 v 13:04 | Citronek |  Sarah a Olivie
... Sarah se uzavřela do prázdné místnosti, jediné co chtěla, bylo zamyslet se nad svojí prací a vše ostatní vypustit z hlavy. Když se rozhlížela kolem sebe, střešním oknem do prostoru pronikl svit slunce. Usmála se. Aniž by to čekala, opět myslela na ni. Nedokázala se soustředit na jedinou věc, která by se netýkala Olivie. Přemýšlela, co asi dělá, jak se zachová, až ji opět uvidí. Několik dní se utápěla v myšlenkách a pokládala si otázku, jestli jít dál bez Olivie, nebo zůstat a být ji oporou. Věděla, že se jí nedokáže vzdát, celou dobu si uvědomovala, že jejím životem je Olivie.
Sarah si našla i další smysl života. Byl jím malý Arthur, zamilovala se do něj ve chvíli, kdy ho poprvé viděla v dětském domově. Večer jí Arthur volá a povídají si spolu hodiny, mají si co říci a pokaždé, kdy se jejich hovor chýlí ke konci, začíná Arthur plakat. Sarah to vždy rvalo srdce a několikrát přemýšlela nad jeho adopcí, uvědomuje si však, že pro jeho výchovu jsou potřeba dva. Mohla by mu dát vše, na co si ukáže, ale jejího času by pro něj bylo málo. Chtěla by mu dát rodinu, protože ví, čím si prošel. Čas neúprosně utíká a Arthura si brzy adoptuje jiná rodina. Sarah tak opět přijde o milovaného člověka. Bude to velká zkušenost, kdy se bude muset rozloučit definitivně s osobou, díky které dokázala odolávat celodenním myšlenkám na Olivii.
"Nedokážu to!" vykřikla Sarah na konferenční místnost a konečně tak dala sama sobě najevo, že nechce přijít ani o jednoho z nich. Nejednou se jí zdálo, jak ti tři spolu budou tvořit rodinu. Rozhodla se pro jiné řešení svojí situace. Již se zkoušela utápět v práci, hledat řešení na dně skleničky s bourbonem, nebo všechny své myšlenky směřovat na plány s kamarády. Uvědomila si, že chce dál žít v tom co má nyní. Svoji práci miluje a Olivii má nablízku. I když má vše na dosah ruky, ví, že to nikdy nebude její. Sny, které se jí zdají budou tak pro ní tou nejbáječnější představou, která se jí v mysli bude kdy odehrávat.

Sarah vstala, popadla notebook a odcházela pomalu z místnosti. Zdvihla hrdě hlavu a úsměvy rozdávala na celou kancelář. "Nikdo nesmí poznat, že se něco děje" pomyslela si. Kolegové se na ní usmívali též a vše bylo tedy perfektní - v rámci možností. Čas neutíkal a tak Sarah pobíhala po výrobě a hledala problém pro svoji práci. Nikde nic nenacházela a tak se schovala do skladu a kontrolovala stav, ve kterém se nachází. "Teploty správné, vše na svém místě. Zrovna dnes, když bych si tolik přála, aby něco bylo špatně." Posteskla si Sarah a zároveň si uvědomila, že tedy svoji práci dovedla do konce. Nezbývá ji tedy nic jiného než si počkat na konec dnešní pracovní doby…

Analýza řečnění

1. března 2015 v 17:17 | Citronek |  Vaše témata
Znáte takové ty různé řeči, co vás mají motivovat k tomu, aby jste zvedli pozadí a něco udělali? Zamysleli jste se někdy nad jejich správným principem? Tak mě napadlo, zkusit si trochu zanalyzovat to řečnění lidí, co vás mají motivovat k výkonům.

"Nikde tě nebudou platit za to, že děláš hovno!" .. Vážně? Zkuste si tuhle větu říct, až budete v práci sedět na záchodě. Zaručuju Vám, že vás minimálně pobaví ten fakt, kolik vám právě váš exkrement vydělal peněz. Zajímavá myšlenka, že vám opravdu někdo platí za to, že sedíte na záchodě a konáte potřebu - nebo ne? :)

"Peníze nerostou na stromech! Co si myslíš?!" .. Zamysleme se - z čeho jsou peníze? Z papíru! Už dítě na prvním stupni základní školy ví, že papír se vyrábí pomocí dřeva, které získáme právě ze stromu. Takže milí rodičové! Ano! Peníze rostou na stromech! :)

"Nechlastej pořád, vychlastáš si mozek a nic z tebe nebude!".. Zkuste si někdy zajít mezi lidi, kteří mají tu správnou hladinku v krvi. Někdy z nich opravdu vypadnou téměř geniální poznatky. Uvolní svoje mozkové buňky natolik, že alespoň na tu maličkou chvilku můžou být výborní vědátoři! :)

"Když budeš sedět pořád u počítače, nebudeš mít žádné kamarády!".. Víte co je smutný fakt na této větě? Ono je to právě naopak. Pokud nebudete u toho počítače sedět pak nebudete mít žádné kamarády. Tahle doba už je natolik pohlcená technologií, že bez počítače, telefonu jste téměř odsousezi k šikaně - děsí vás to? Myslím, že rozhodně nejste jediní.

"Miluju tě! V životě nebudu nikoho jiného milovat tak jako tebe!".. Jistěže nebude, každý je jiný a nikde se nevylučuje, že se prostě vaše milovaná polovička do někoho zamiluje daleko víc než do Vás. Nezapomeňte si jít podřezat žíly, až zjistíte, že jste o tu osobu přišli - ono to většinou všechno vyřeší (sarkasmus - vaší ex bude úplně fuk co děláte, je šťastná s někým jiným, pamatujte!) :)

"Budu tam za pět minut.".. Pokud Vám tohle řekne velmi dobrý kamarád, je vám jasné, že máte ještě minimálně hodinu čas :)

"Šel bych za tebou klidně přes celý svět, jen abych vidět tvůj úsměv." ... Počkejte až začne venku pršet a napište ať za vámi přijde pěšky, v tu chvíli bude mít všechny nemoci světa a výmluvy, které jste ještě v životě neslyšeli! :)

Shledání

1. března 2015 v 15:32 | Citronek |  Sarah a Olivie
... S obrovským nadšením Sarah usedla do svého auta. Napsala Olivii poslední zprávu a doufala, že na poslední okamžik neodřekne. Vzala si pás, nastartovala motor a pustila hlasitost rádia na maximum. Z práce ujížděla mílovou rychlostí. Byla poblouzněná myšlenkou, až ji konečně opět spatří. Čím více se blížila k místu shledání její srdce bilo rychleji. Na tváři měla úsměv blázna, kterého právě nadopovali velkým množstvím endorfinu. Byla na místě, spatřila ji a radostně se opřela o klakson u svého auta. Dala tím vítězoslavně Olivii znamení, že už je konečně tady. Když vystoupila ze svého vozu chladně se obě pozdravily a nedaly na sobě znát jakékoli nadšení. Sarah se naklonila k Oliviinému psovi. Vzala ho na svoji ruku a pozdravila se s ním. Tolik jí chyběl ten malý drobeček, snad víc než Olivie samotná.

Chvilku si povídaly venku, ale jelikož byla zima ukončily procházku a šly nahoru do bytu. "Na hadr!" zběsile ujekla Olive na Sarah, která vůbec nechápala co to mělo znamenat. Marně hledala další slova k vysvětlení, až uviděla jen Oliviin natažený prst na její boty. Usmály se na sebe. "Speciální hadr na boty pro dobytky jako ty." S těmito slovy odcházela do obývacího pokoje, kde vypnula právě končící písně a zapnula televizor. "Dáš si něco? Kávu, čaj, čokoládu? Doufám, že ne nechce se mi zvedat" s cynickým úsměvem však vstala a šla uvařit horkou čokoládu. Sarah byla v tomto bytě poprvé, rozhlížela se všemi směry po nezabydleném pokoji. Něco jí napovídalo, že dnešek pro ní bude významný den. Když se procházela po bytě najednou uviděla předmět, který jí uchvátil. Byl to předmět od ní, sice schovaný, aby na něj Olivie neviděla, ale přesto ho stále má. Sarah naplnilo štěstí z této maličkosti. Vrátila se do obývacího pokoje a usrkla horké čokolády od Olivie.
"Takže, jak se máš Oli? Stále v práci, nebo spíš. Máš ze života ještě něco jiného?" padla otázka od Sarah a ihned se podívala na dno šálku, jakoby se vyhýbala jejímu pohledu. Odpovědi se nedočkala a tak zdvihla hlavu a podívala se do jejích očí a hledala slova útěchy. Bloumala v nich dobrých pět minut, až si uvědomila, že vše po čem takovou dobu prahne je už v nenávratnu. Usmála se na ní a užívala si okamžik, kdy může být jen s ní, cítit její vůni a být v její přítomnosti. Byla tak šťastná i přesto, že cítila neskutečnou bolest, která ji svírá hrdlo. Ví, že její srdce bije pro ní ačkoli je to neopětované.
Olivie věděla o co se Sarah snaží, nedokázala se odloučit od toho momentu, kdy jsou spolu sami. Zná tu minulost, která ty dvě spojovala. Našla novou lásku a tu ztratit nechce i kdyby Sarah pro ní snášela modré z nebe. Poučila se.