Konferenční místnost

5. března 2015 v 13:04 | Citronek |  Sarah a Olivie
... Sarah se uzavřela do prázdné místnosti, jediné co chtěla, bylo zamyslet se nad svojí prací a vše ostatní vypustit z hlavy. Když se rozhlížela kolem sebe, střešním oknem do prostoru pronikl svit slunce. Usmála se. Aniž by to čekala, opět myslela na ni. Nedokázala se soustředit na jedinou věc, která by se netýkala Olivie. Přemýšlela, co asi dělá, jak se zachová, až ji opět uvidí. Několik dní se utápěla v myšlenkách a pokládala si otázku, jestli jít dál bez Olivie, nebo zůstat a být ji oporou. Věděla, že se jí nedokáže vzdát, celou dobu si uvědomovala, že jejím životem je Olivie.
Sarah si našla i další smysl života. Byl jím malý Arthur, zamilovala se do něj ve chvíli, kdy ho poprvé viděla v dětském domově. Večer jí Arthur volá a povídají si spolu hodiny, mají si co říci a pokaždé, kdy se jejich hovor chýlí ke konci, začíná Arthur plakat. Sarah to vždy rvalo srdce a několikrát přemýšlela nad jeho adopcí, uvědomuje si však, že pro jeho výchovu jsou potřeba dva. Mohla by mu dát vše, na co si ukáže, ale jejího času by pro něj bylo málo. Chtěla by mu dát rodinu, protože ví, čím si prošel. Čas neúprosně utíká a Arthura si brzy adoptuje jiná rodina. Sarah tak opět přijde o milovaného člověka. Bude to velká zkušenost, kdy se bude muset rozloučit definitivně s osobou, díky které dokázala odolávat celodenním myšlenkám na Olivii.
"Nedokážu to!" vykřikla Sarah na konferenční místnost a konečně tak dala sama sobě najevo, že nechce přijít ani o jednoho z nich. Nejednou se jí zdálo, jak ti tři spolu budou tvořit rodinu. Rozhodla se pro jiné řešení svojí situace. Již se zkoušela utápět v práci, hledat řešení na dně skleničky s bourbonem, nebo všechny své myšlenky směřovat na plány s kamarády. Uvědomila si, že chce dál žít v tom co má nyní. Svoji práci miluje a Olivii má nablízku. I když má vše na dosah ruky, ví, že to nikdy nebude její. Sny, které se jí zdají budou tak pro ní tou nejbáječnější představou, která se jí v mysli bude kdy odehrávat.

Sarah vstala, popadla notebook a odcházela pomalu z místnosti. Zdvihla hrdě hlavu a úsměvy rozdávala na celou kancelář. "Nikdo nesmí poznat, že se něco děje" pomyslela si. Kolegové se na ní usmívali též a vše bylo tedy perfektní - v rámci možností. Čas neutíkal a tak Sarah pobíhala po výrobě a hledala problém pro svoji práci. Nikde nic nenacházela a tak se schovala do skladu a kontrolovala stav, ve kterém se nachází. "Teploty správné, vše na svém místě. Zrovna dnes, když bych si tolik přála, aby něco bylo špatně." Posteskla si Sarah a zároveň si uvědomila, že tedy svoji práci dovedla do konce. Nezbývá ji tedy nic jiného než si počkat na konec dnešní pracovní doby…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama