Shledání

1. března 2015 v 15:32 | Citronek |  Sarah a Olivie
... S obrovským nadšením Sarah usedla do svého auta. Napsala Olivii poslední zprávu a doufala, že na poslední okamžik neodřekne. Vzala si pás, nastartovala motor a pustila hlasitost rádia na maximum. Z práce ujížděla mílovou rychlostí. Byla poblouzněná myšlenkou, až ji konečně opět spatří. Čím více se blížila k místu shledání její srdce bilo rychleji. Na tváři měla úsměv blázna, kterého právě nadopovali velkým množstvím endorfinu. Byla na místě, spatřila ji a radostně se opřela o klakson u svého auta. Dala tím vítězoslavně Olivii znamení, že už je konečně tady. Když vystoupila ze svého vozu chladně se obě pozdravily a nedaly na sobě znát jakékoli nadšení. Sarah se naklonila k Oliviinému psovi. Vzala ho na svoji ruku a pozdravila se s ním. Tolik jí chyběl ten malý drobeček, snad víc než Olivie samotná.

Chvilku si povídaly venku, ale jelikož byla zima ukončily procházku a šly nahoru do bytu. "Na hadr!" zběsile ujekla Olive na Sarah, která vůbec nechápala co to mělo znamenat. Marně hledala další slova k vysvětlení, až uviděla jen Oliviin natažený prst na její boty. Usmály se na sebe. "Speciální hadr na boty pro dobytky jako ty." S těmito slovy odcházela do obývacího pokoje, kde vypnula právě končící písně a zapnula televizor. "Dáš si něco? Kávu, čaj, čokoládu? Doufám, že ne nechce se mi zvedat" s cynickým úsměvem však vstala a šla uvařit horkou čokoládu. Sarah byla v tomto bytě poprvé, rozhlížela se všemi směry po nezabydleném pokoji. Něco jí napovídalo, že dnešek pro ní bude významný den. Když se procházela po bytě najednou uviděla předmět, který jí uchvátil. Byl to předmět od ní, sice schovaný, aby na něj Olivie neviděla, ale přesto ho stále má. Sarah naplnilo štěstí z této maličkosti. Vrátila se do obývacího pokoje a usrkla horké čokolády od Olivie.
"Takže, jak se máš Oli? Stále v práci, nebo spíš. Máš ze života ještě něco jiného?" padla otázka od Sarah a ihned se podívala na dno šálku, jakoby se vyhýbala jejímu pohledu. Odpovědi se nedočkala a tak zdvihla hlavu a podívala se do jejích očí a hledala slova útěchy. Bloumala v nich dobrých pět minut, až si uvědomila, že vše po čem takovou dobu prahne je už v nenávratnu. Usmála se na ní a užívala si okamžik, kdy může být jen s ní, cítit její vůni a být v její přítomnosti. Byla tak šťastná i přesto, že cítila neskutečnou bolest, která ji svírá hrdlo. Ví, že její srdce bije pro ní ačkoli je to neopětované.
Olivie věděla o co se Sarah snaží, nedokázala se odloučit od toho momentu, kdy jsou spolu sami. Zná tu minulost, která ty dvě spojovala. Našla novou lásku a tu ztratit nechce i kdyby Sarah pro ní snášela modré z nebe. Poučila se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Renny Renny | 1. března 2015 v 15:47 | Reagovat

Dokonalost!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama