Květen 2015

Vztah a přátelství

24. května 2015 v 23:49 | Citronek |  Přítomnost
Před několika dny mi jistá osoba zasadila brouka do hlavy. Přemýšlím každou volnou chvíli nad otázkou přátelství či vztahu. Co se týká vztahu považuji se za nováčka, dělám základní chyby, které se snažím napravit až když je pozdě. Mnohokrát je s největší pravděpodobností zopakuji, neboť mi hned na poprvé nedojde, že je to chyba. Mám rozlišný smysl pro humor a málokdo ho tak pochopí. Přijmu jakoukoli kritiku na svojí osobu, bude-li se týkat nedostatků ve vztahu, když mi však, ale někdo řekne, že nevidí výhodu plynoucí z mého přátelství tak v tu chvíli je to pro mne signál, že je něco špatně.
Možná až moc hrdě dokážu o sobě prohlásit, že pravým přítelem jsem již deset let. Během této doby se stalo spousta věcí, řešilo nespočet chyb, ale ten opravdový přítel nikdy neodešel. Jaká je tedy výhoda, která plyne z mého přátelství? Pochopíš-li můj smysl pro humor a dokážeš-li se smířit s mými chybami, budu ti oporou ve chvíli, kdy to budeš nejvíc potřebovat. Budu oporou nejen pro tebe, ale pro celou tvoji rodinu. Tvůj problém bude i můj problém a společně budeme nalézat řešení a nejen ledajaké řešení! Nenechám tě padnout na dno, protože se vydám i po tom nejtenčím ledě, abych tě chytla za ruku a dokázali jsme si tak, že jsme tu jeden pro druhého.
Pokud je pro tebe tohle málo, pokud i přesto nevidíš, že pro opravdového přítele dokážu jít i na druhý konec republiky - potom mne neznáš a přesto soudíš. Dokážu uznat chybu, dokážu jí napravit, ale co nedokážu v životě zkousnout je fakt, že mne nějaká osoba označí za špatného přítele. Třeba nemám čas se někomu věnovat tolik jak si přeju, ale věřím, že ti pravý kamarádi vědí, že pokud mají problém vše ostatní jde v tu chvíli stranou. Pokud s tímhle dokážeš pracovat, pokud tomuhle dokážeš uvěřit, poté už opravdu nechápu některé lidské výstupy.
Hledáš-li chyby na druhých, aby sis je nemusel ze strachu pustit do svého života - jsi Ty tím nešťastným, nikoli osoba, kterou označuješ za špatnou.

Otevřená mysl

21. května 2015 v 1:10 | Citronek |  Přítomnost
Několik minut po půlnoci a můj spánek vyhnala obava, že tě opět ztrácím. Těžko napravit ze dne na den křivdy minulosti. Každým svým slovem mi přijde, že tě od sebe odháním a přitom se tolik snažím o opak. Dokázat ti, že je vše jinak. Tolik se toho událo a dlouhou dobu mi trvalo hledat především sebe. Říkáš, že si protiřečím, ale není tomu tak. Vše je ve skutečnosti úplně jinak, jen je teď těžké vše vysvětlit. Nevidím tvé reakce a každé slovo se dá pochopit tisíci způsoby.
Paradoxní však je, že ani tisíce slov nestačí k popsání jednoho pocitu. Držet se dál od tebe několik měsíců, pouze za předpokladu smazat a spálit vše co s tebou bylo spojené a i tyto kroky nebyly dost silné na to, aby mne od tebe udržely dál. Chyběla jsi mi, každý den vstávat s nadějí, že třeba za několik týdnů na vše zapomenu bylo naivní. Neuvěříš kolikrát mi bylo předhozen fakt o mé neuzavřené minulosti. Snaha se dostat z koloběhu do kterého se mi povedlo se zaběhnout mne stála více než jsem sama čekala. Až teď, kdy opravdu vím, že je vše jinak a věřím především sobě, ti můžu ukázat moje pravé Já, než bylo utopeno v chmurných představách a výčitkách z vlastních chyb.
Víš oč mi jde? Chci tě poznat, víc než z těch maličkostí které mi utkvěli v paměti. Tolik o tobě ještě nevím a přitom chci viset na každém tvém slově, když o sobě začneš mluvit. Chci poznat každý tvůj úsměv a utápět se v každém tvém pohledu. Chci propadnout té myšlence, že jsem v tvé přítomnosti a zastavit čas. Vše je však naopak. Čas s tebou ubíhá tak rychle a každou věc, kterou chci na tobě poznat zazdím snahou držet si tě od sebe dál. Nemusíš mi teď věřit jediné slovo, důvěra je dost křehká věc na to, aby se dala získat zpět za pár dní. Vše má své vysvětlení, své správné a pravdivé vysvětlení. Až tě uvidím a budu vidět tvé reakce, vysvětlím ti cokoli na co si vzpomeneš.
Přeješ si vysvětlit mé okolí? Mám okolo sebe spousty lidí a přitom mám myšlenky celé dny jen na tebe. V poslední době většina úsměvů je díky tobě. Vrátila jsi mi energii, která se ztratila po tvém posledním odchodu. Vždyť právě Ty jsi důvodem, proč mi myšlenky nedají spát a přemýšlím každou chvíli nad tím, jak ti ukázat, že vše je jinak než si pamatuješ. Samozřejmě mi o něco jde. Jde mi o tebe, jen nevím a bojím se, že ani neumím tenhle cíl dovést do konce. Mluvila jsi o osudu a to mne zmátlo a vedlo do úplně jiných kolejí.
Těším se, až tě opět uvidím a budu se tvářit, že tento článek vlastně nikdy nebyl napsaný, a že pusa na rozloučenou je pro mne čistě kamarádskou a běžnou věcí z tvé strany. Těším se, až poté usednu do auta a budu se usmívat, přestože budu vědět, že ačkoli já se tak jen tvářím - Ty to takhle opravdu myslíš. To je ten rozdíl a strach, který mě od tebe dělí. Strach, že nerozliším od sebe tak jasné chování a opět propadnu šílenství po tvé přítomnosti a budu dělat chybu za chybou, což opět skončí naším rozloučením...

Úsměvu důvodem

15. května 2015 v 18:29 | Citronek |  Přítomnost
Čas utíká, nezastaví se ani na jedinou vteřinu. Je neúplatný a neoblomný. Ztrácíme ho především prosbami o jeho zastavení, prosbami o jeho vrácení nebo snahou ho skrze vzpomínky znovu prožít.
Nezastavuji se od jisté doby na jednom místě, vše má své řešení a čas nám pomáhá ho co nejdříve nalézt. Uděláme-li chybu, čas se nezastaví - zastavujeme se my a ztrácíme tak vlastní život. Proč?
Člověče usměj se, na světě je spoustu krásných věcí pro které je dobré ráno vstát z postele.
Věřím ve spoustu věcí - na osud, na karmu a možná i na další pokračování života, ve kterém dokončíme, co jsme zde nestihli.
Proč zrovna věřit v tyto věci? Na osud věřím, nebýt jeho nedostanu tolik šancí napravit své chyby.
Karma? Karma mne dohnala do stavu naprostého šílenství, neboť v mém životě byla několikrát oboustranná. Možná právě proto mi dochází, jak těžké je být pro někoho katem a že nikdy to není jednoduché ani pro jednu stranu. Přeci nikdo nechce dobrovolně ublížit, když mu na někom záleží a ví, že je to oboustranné. Jen vždy musí zajistit, aby bolest co by způsobil, byla nejmenší. Nepotkat spousty lidí, spousta věcí by se nestala - zatím.
Vše má svůj důvod, vše by člověk měl udělat znovu už jen pro poznání, že to byla chyba, kterou nemá nikdy znovu opakovat. Muselo se toho stát opravdu hodně, aby mi došlo, že kráčím úplně po špatné cestě života. Bylo nutné se i vracet. A na tom rozcestí stála ona. Povrchně bych čekala někoho jiného, ale ve chvíli kdy se opět v mém životě objevila, je vše úplně jinak.
"Není to láska, není to sen. Může být vším, stačí, však bude-li tvého úsměvu důvodem".
Všimněte si toho úžasného uhnutí z tématu o ubíhání času, neboť vše na co začnu seriózně myslet končí u myšlenek na ní.
Dařilo se myšlenky potlačovat dlouhou dobu, ale cožpak to jde, aby člověk fungoval jako robot?
Bez citu, bez upřímných pohledů. Každý ten zlom poznal, jen její objevení se opět v mém životě posunulo mojí energii úplně jinam. Docházejí mi slova, neudržím kloudnou myšlenku. Zdá se to být bláznivé a dost těžko uvěřitelné, ale z chyb se může zrodit i dokonalost. Dokonalost ve formě upřímného přátelství. Osoba, která Vám po druhé odpustí a nechá Vás dlouhou dobu, aby Vám vychladla hlava má ve vašem životě místo, a můžete se snažit sebevíc, sami sobě tento fakt nepopřete.