Otevřená mysl

21. května 2015 v 1:10 | Citronek |  Přítomnost
Několik minut po půlnoci a můj spánek vyhnala obava, že tě opět ztrácím. Těžko napravit ze dne na den křivdy minulosti. Každým svým slovem mi přijde, že tě od sebe odháním a přitom se tolik snažím o opak. Dokázat ti, že je vše jinak. Tolik se toho událo a dlouhou dobu mi trvalo hledat především sebe. Říkáš, že si protiřečím, ale není tomu tak. Vše je ve skutečnosti úplně jinak, jen je teď těžké vše vysvětlit. Nevidím tvé reakce a každé slovo se dá pochopit tisíci způsoby.
Paradoxní však je, že ani tisíce slov nestačí k popsání jednoho pocitu. Držet se dál od tebe několik měsíců, pouze za předpokladu smazat a spálit vše co s tebou bylo spojené a i tyto kroky nebyly dost silné na to, aby mne od tebe udržely dál. Chyběla jsi mi, každý den vstávat s nadějí, že třeba za několik týdnů na vše zapomenu bylo naivní. Neuvěříš kolikrát mi bylo předhozen fakt o mé neuzavřené minulosti. Snaha se dostat z koloběhu do kterého se mi povedlo se zaběhnout mne stála více než jsem sama čekala. Až teď, kdy opravdu vím, že je vše jinak a věřím především sobě, ti můžu ukázat moje pravé Já, než bylo utopeno v chmurných představách a výčitkách z vlastních chyb.
Víš oč mi jde? Chci tě poznat, víc než z těch maličkostí které mi utkvěli v paměti. Tolik o tobě ještě nevím a přitom chci viset na každém tvém slově, když o sobě začneš mluvit. Chci poznat každý tvůj úsměv a utápět se v každém tvém pohledu. Chci propadnout té myšlence, že jsem v tvé přítomnosti a zastavit čas. Vše je však naopak. Čas s tebou ubíhá tak rychle a každou věc, kterou chci na tobě poznat zazdím snahou držet si tě od sebe dál. Nemusíš mi teď věřit jediné slovo, důvěra je dost křehká věc na to, aby se dala získat zpět za pár dní. Vše má své vysvětlení, své správné a pravdivé vysvětlení. Až tě uvidím a budu vidět tvé reakce, vysvětlím ti cokoli na co si vzpomeneš.
Přeješ si vysvětlit mé okolí? Mám okolo sebe spousty lidí a přitom mám myšlenky celé dny jen na tebe. V poslední době většina úsměvů je díky tobě. Vrátila jsi mi energii, která se ztratila po tvém posledním odchodu. Vždyť právě Ty jsi důvodem, proč mi myšlenky nedají spát a přemýšlím každou chvíli nad tím, jak ti ukázat, že vše je jinak než si pamatuješ. Samozřejmě mi o něco jde. Jde mi o tebe, jen nevím a bojím se, že ani neumím tenhle cíl dovést do konce. Mluvila jsi o osudu a to mne zmátlo a vedlo do úplně jiných kolejí.
Těším se, až tě opět uvidím a budu se tvářit, že tento článek vlastně nikdy nebyl napsaný, a že pusa na rozloučenou je pro mne čistě kamarádskou a běžnou věcí z tvé strany. Těším se, až poté usednu do auta a budu se usmívat, přestože budu vědět, že ačkoli já se tak jen tvářím - Ty to takhle opravdu myslíš. To je ten rozdíl a strach, který mě od tebe dělí. Strach, že nerozliším od sebe tak jasné chování a opět propadnu šílenství po tvé přítomnosti a budu dělat chybu za chybou, což opět skončí naším rozloučením...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama